Jak jsem žárlila ;)

Nejsem milovnicí uklízení, mám ale ráda, když je doma čisto. Čas od času proto po vzoru svých předkyň gruntuji. Knihovna a stejně tak šuplíky, jsou kamenem úrazu, kde pravidelně ztrácím drahocenný čas. Knihami ráda listuji, pročítám je, a ve čtenářském nadšení na úklid poněkud zapomínám. V šuplících zase zkoumám poznámky rychle načmárané rukou, odložené účtenky či jiné rozličné nezbytnosti.

Jednou takhle poctivě řádím, sedím u šuplíků, probírám se rodinnými poklady, když můj pohled zaujme úhledně vytisknutý soubor.
Zkoumavým pohledem zapátrám v obsahu a – au, jsou to milostné sms, a jejich adresát není nikdo jiný, než můj ’bezúhonný’ manžel. Uff!
Svět se jaksi pozastavil. Mysl se snaží v té situaci zorientovat. A pak oči začínají rychle klouzat po řádcích, srdce běží jako o závod, tep bubnuje ve spáncích. Jsou čerstvé!, ještě mě napadá.

Pročítám postupně jednu esemesku za druhou – a musím uznat – jsou krásné. Plné lásky.

Nepříjemný pocit mě zaplavuje. Mysl běží na plné obrátky. Kdo to psal? Kdy? Kdo je ta žena? Konec vztahu? Zrada? Co se děje? Jak to, že jsem nic nepoznala?! Nerozumím tomu. Jsem jak na houpačce. Chápe se mě žárlivost! Děje se toho ve mně tolik najednou. Jsem vybuzená, a v tom samém okamžiku zamrzlá. Vaří se mně krev a zároveň tuhnu. A pak, jakoby hráz povolila, pociťuji rychlý proud zrady, vzteku, smutku, rozhořčení, bezmoci, chuti se pomstít. Bolest mnou tepala, emoce bouřily, a já zuřila!

Potřebuji čas!
Dál zaraženě sedím na zemi. Rozbouřené nitro se pomalu zklidňuje. A tu – jakoby zlehka – se do mého vědomí snáší rozvzpomenutí na jakousi povědomou známost těch zrádných textů. A najednou se mi rozsvítilo! Ty texty jsem přeci psala já!

Buch! Překvapení. Úleva. Stud. Vybavila se mi vzpomínka na dobu mojí zamilovanosti a následný řehot, který ze mě vytryskl, uvolnil zbytek napětí. Žárlila jsem sama na sebe a svoje milostné esemesky!, došlo mi.

Rozrušení opadlo, a já si uvědomila, kolik otevřenosti a citu v nás dokáže láska probudit. A také, jak bolestivá bývá zrada v lásce. Prožitá situace ve mně otevřela vzpomínky na dobu, ve které hlas mého cítění přímo křičel, aby mě informoval o tom, co se děje v mém vztahu. Já tenkrát bohužel nerozuměla vnitřnímu informačnímu toku, a protože mě zahlcoval, tak jsem ho potlačovala.

Výsledkem byla emoční bolest a špatná rozhodnutí v běžném životě. Řekla bych, že jsem tenkrát ve svém životě na dlouho zabloudila.

V mysli mi vytanuly i příběhy jiných, ve kterých nebylo nasloucháno vlastnímu cítění, nebylo mu rozuměno, nebylo následováno nebo náležitě respektováno. Výsledkem bývala emoční bolest, a dramata, která se zhmotňovala ve vztazích, byla hodna mexických telenovel.

Pro sebe jsem tenkrát pochopila, jak geniální mám vedení, a slíbila si, že udělám všechno pro to, abych mu porozuměla.

P. S. A svoje milostné sms si už dávno podepisuji!