Proč mám pocit, že jsem zodpovědná za to, jak se druzí cítí?

Máte taky někdy pocit, že musíte druhé uklidnit, nezklamat nebo udržet v pohodě – a nevíte proč?

Jednoho dne přišla na sezení Romana. Drobná černovláska s krásným úsměvem.

Její otec byl alkoholik. Kdo máte podobnou zkušenost, víte, jak tento fakt ovlivní chod celé rodiny a jak zasahuje do života každého jejího člena.

Matka Romany se sama starala o chod rodiny, o její zázemí, finance i děti. Otec na to totiž neměl kapacitu. A tak nesla velkou zátěž.

Frustraci a přetlak, které se v ní hromadily, si často vybíjela na dětech. Konfrontaci s opilým manželem, která často vedla k fyzickému násilí, už neriskovala.

A tak se Romana naučila, jak matku uklidnit, utěšit, jak ji, dá-li se to tak říct, udržet „v pohodě“, jak ji nezatěžovat nebo nezklamat tím, že i ona má své potřeby.

A protože byla jako každé dítě citlivá, přirozeně „nasávala“ atmosféru rodiny a emoce své matky stejně jako houba vodu.

Jak rostla, stávalo se to jejím nastavením. Časem už si ani neuvědomovala, že takhle funguje.

Přišla v okamžiku, kdy už nemohla dál.

Viděla, jak kolem druhých, jak sama říkala, tancuje, jak kolem ohně.

Stačilo, aby někdo změnil tón hlasu, zatvářil se nespokojeně nebo byl chvíli odtažitý – a v Romaně se okamžitě něco spustilo.

Co se děje? Je naštvaný? Udělala jsem něco špatně? Co mám udělat, aby byl zase v pohodě?

A než si vůbec stačila uvědomit, co se děje v ní samotné, už byla plně zaměstnaná tím druhým.

Tak jsme začaly rozplétat, co se v těch chvílích odehrává. A Romana si začínala uvědomovat, jak hluboko to celé sahá.

A postupně se ukázalo něco podstatného.

Jako dítě se totiž nenaučila jen vnímat náladu své matky.

Naučila se cítit za ni odpovědnost.

Když byla maminka v klidu, bylo doma bezpečněji. Když byla rozrušená, naštvaná nebo přetížená, znamenalo to nebezpečí.

A tak se malá Romana naučila dělat všechno pro to, aby se druhý cítil dobře.

A to si odnesla do dospělého života.

Jenže Romana už dávno nebyla malá holka v domácnosti plné napětí.

A přesto reagovala pořád stejně.

Někdo vedle ní nebyl v pohodě – a ona okamžitě cítila, že s tím musí něco udělat.

Právě tady jsme začaly oddělovat dvě věci, které měla Romana celý život spojené dohromady:

Vnímám, jak se druhý cítí.

a

Jsem zodpovědná za to, jak se druhý cítí.

A to opravdu není totéž.

Romana postupně začala zjišťovat, že může vidět partnerovu nespokojenost, slyšet jeho podrážděný tón nebo vnímat napětí mezi nimi – a přesto nemusí okamžitě začít napravovat situaci.

Nemusí druhého uklidnit.

Nemusí změnit svůj názor.

Nemusí se omluvit jen proto, aby bylo zase dobře.

Může chvíli zůstat sama u sebe a položit si úplně jinou otázku:

Co z tohohle je moje – a co už patří tomu druhému?

A přesně tady se pro ni začalo něco měnit.

A pak přišel moment, kdy si to mohla vyzkoušet v praxi.

Někdo vedle ní byl naštvaný.

Romana okamžitě ucítila ten starý známý reflex. Napětí v těle. Nutkání něco udělat. Uklidnit situaci. Vysvětlit. Ustoupit. Zkrátka rychle zařídit, aby bylo zase dobře.

Jenže tentokrát se zastavila.

Všimla si, co se v ní spouští.

A nešla za tím.

Zůstala sama u sebe. Nechala druhého, aby si nesl vlastní emoci, a nepřevzala ji automaticky na sebe.

Byl to možná malý okamžik.

Ale pro Romanu znamenal obrovský posun.

Najednou zažila, že někdo může být nespokojený – a svět se nezboří.

Že druhý může být naštvaný – a ona nemusí okamžitě zasahovat.

Že může zůstat citlivá, vnímavá a empatická, aniž by se zase celá rozpustila v tom, co prožívá někdo jiný.

Nepřestala být citlivá. Přestala za svou citlivost platit sama sebou.

Možná se v Romanině příběhu poznáváte i Vy.

Možná také velmi rychle zachytíte, když je někdo vedle Vás nespokojený, napjatý nebo naštvaný – a ještě dřív, než si stačíte uvědomit, co se děje ve Vás, už hledáte způsob, jak mu ulevit.

Protože když je druhý v pohodě, cítíte se bezpečněji.

A právě na tohle místo se můžeme podívat při Energetickém čtení.

Protože citlivost nemusí být břemeno. Můžete druhé vnímat, a přitom sama sebe neztrácet.

Objednejte se na renatasafrova.cz